Z médií

Meningokok připravil sedmiměsíční Pavlínku o nožičku, přežila jen zázrakem – ŽENA-IN.cz – 24.4.2017

Název článku: Meningokok připravil sedmiměsíční Pavlínku o nožičku, přežila jen zázrakem, ŽENA-IN.cz

Začalo to zvýšenou teplotou a během 24 hodin už byla její malá dcerka v umělém spánku s tím, že jí lékaři nedávali naději na přežití do druhého dne. Veronika Kirvejová (23) vypráví o boji se zákeřným meningokokem.

Jsou to skoro dva roky, co se tehdy sedmiměsíční Pavlínka probudila se zvýšenou teplotou. Rostl jí v té době první zoubek, a tak to rodiče přisuzovali právě jemu. Když ale teploměr ještě to dopoledne ukázal 38,5 stupně, vydali se s dcerkou na pohotovost. Pro jistotu. Flíček na Pavlínčině hrudi přisoudili lékaři začínajícím neštovicím a s touto diagnózou a léky proti křečím je poslali domů.

Jenže stav jejich dcerky se nelepšil, naopak. „V sedm hodin večer se jí na čelíčku objevila modrá rýha, a tak jsme jeli na pohotovost znovu. To už jsem začala mít strach, že jde o něco vážného,“ vzpomíná paní Veronika. Lékaři se napodruhé nespletli, a tak si vyslechla, že za stav její dcerky může meningokok. A že je to vážné.

„Pavlínku si nechali v nemocnici, uvedli ji do umělého spánku, ale nedávali jí šanci na přežití ani do druhého dne. Když jsme za ní den na to přijeli, byla stále v umělém spánku a celá modrá. Vůbec jsme si ale nepřipouštěli jinou možnost, než že to zvládne a přežije. Přijít o ni vůbec nepřicházelo v úvahu!“ svěřuje se s těžkými chvílemi její maminka. Pavlínka svůj boj se zákeřným meningokokem nakonec oproti očekávání lékařů vyhrála, byť na ní zanechal následky.

„Protože jí odumřela tkáň, amputovali jí lékaři nožičku nad kolínkem. Hematom nad mozkovou plenou zase způsobil svým tlakem na oční centrum to, že vidí na pouhých 40 centimetrů před sebe. A mentálně teď, ve svých dvou letech, odpovídá úrovni maximálně devítiměsíčního dítěte,“ vyjmenovává paní Veronika, jakou spoušť po sobě zanechala nemoc, o které do té doby neslyšela.

Nyní se Pavlínčini rodiče snaží o to, aby začala chodit. „Poctivě s ní cvičíme. Má protézku, se kterou se musí naučit. Momentálně ale začíná od znova a pomaloučku se učí, co už uměla. Otočí se, začala se plazit a už si i sedne. Snaží se jet dál ve vývoji. Co se zpožděného mentálního vývoje týče, to chce čas,“ říká paní Veronika, která chce žít přítomností.

„Její nemoc a celé to zlé období se snažím brát, jako kdyby nebylo. Proč se dívat do minulosti, když stejně nic nezměním? Máme ji naživu, to je hlavní!“