Aktuality

Když meningokok B vezme tátu dětem – 17.4.2016

Byli jsme normální sportovně založená rodina s 3 dětmi (Jirka 11 let, Anna 5 let, Daniel 2 roky) a 2 koníky.  Bydlíme na vesnici u lesa. Manžel Adam byl voják z povolání, poslední měsíce pracoval v účtárně v armádě v Praze. Ve volném čase chodil do posilovny, občas běhat, nekouřil.  Poslední dny před Vánoci byly hektické jako každý rok.

Oslavili jsme Štědrý večer. Děti měly radost z dárků.  Rodinná idylka. S manželem Adamem jsme vypili dobré ledové víno, které čekalo měsíce v lednici na nějakou slavnostní příležitost. O půlnoci jsme šli spát.

25.12. od 1 hod. Adamovi bylo špatně, zvracel, měl zimnici, vypadalo to jako viróza. Normálně bych byla radši doma, ale kvůli Vánocům jsme s dětmi jeli po návštěvách mých příbuzných bez něj. Myslela jsem, že chytil jen virózu od Aničky, ta měla teplotu 23. a 24.12. Adam zůstal sám doma 10 hodin.
Večer v 20:00 jsem ho našla ve stavu podobnému bezvědomí s fleky po těle. Nereagoval na to, co jsem mu říkala, nehýbal se. Oznámila jsem Adamovi, že jsem mu zavolala sanitku, vůbec si neuvědomoval svůj stav a zeptal se: „A proč?“ To bylo jediné a poslední, co řekl. Trvalo 20 minut, než záchranáři přijeli. To jsem si myslela, dají mu kapačku a bude to dobrý… Hned v sanitě ho uvedli do umělého spánku, dali antibiotika a dalších pro mě nekonečných 30 minut čekali u nás na té polní cestě, až dostanou pokyn, kam ho odvézt. Celkově tu byli hodinu. Nicméně péči odvedli na místě perfektní, jak pak v nemocnici říkali. Odvezli ho na Bulovku. Mně dali spoustu rukavic, že mám doma vydezinfikovat. Pustila jsem se do úklidu.

Děti jsem hned po návratu z návštěv domů zahnala o patro výš do dětského pokoje, zakázala jim chodit do přízemí, pochopily vážnost situace a byly hodné, šly spát. Za hodinu mi Jiřík hlásil, že má malý Daniel horečku, měl 39,5. Tak zase volání RZ a odvezli nás pro jistotu na Bulovku všechny a dostali jsme preventivně antibiotika. Než nás všechny přijali a sepsali to s námi, byly 3 hodiny ráno. Já jsem samozřejmě celou noc nespala strachem o manžela a i druhý den, tolik jsem doufala, ale neměla odvahu jít se za ním podívat. Lékaři mi zprvu moc neřekli.  Přečetla jsem si na internetu v mobilu, všechno co se o meningokoku dá najít. Daniel měl zřejmě jen virózu.

Večer za mnou přišli, jestli chci manžela vidět. Vysvětlila mi lékařka, že už ho přivezli ve stavu, kdy se obávali, že nevydrží první noc. Šla jsem za ním na ARO pak ještě ráno a další den večer. Za každý půlden, který přežil, jsem byla vděčná a měla naději. Měl sepsi, horečku 41°C, postupné selhávání orgánů…Vydržel na přístrojích 3 noci a pak konec, srdce se zastavilo. Nechápu, že zrovna můj manžel toto chytnul, poslední dobou pracoval v kanceláři, sportovec, naprosto zdravý a nekuřák, 40 let. Jak budete číst o meningokoku a očkování třeba, všude jsou rizikové skupiny uvedeny děti a adolescenti. To on není. Volali mi 2x z KHS, zjišťovali, kde to mohl chytit. On jezdil z práce rovnou domů a nebo do obchodu, ani nepoužil MHD. Takže mi z toho vychází, že se musel nakazit v obchodním centru při předvánočním nakupování. Až 10% lidí jsou nebezpeční bacilonosiči. Stačí, když si někdo neumí při kašlání zakrýt pusu a naprská jinému přímo do obličeje. Bakterie není příliš infekční, na vzduchu nepřežije.

28.12. 2015 Adam umřel, pustili nás domů z nemocnice. Zařizovali jsme pohřeb místo chystání oslav Nového roku. A nyní máme s dětmi smutnou etapu, naučit se žít bez něj, obstarat všechno kolem domu a koní, není to jednoduché. Žiju s pocitem, že to takhle dopadnout nemuselo, kdyby…

Rozhodla jsem se příběh zveřejnit, třeba se někdo z něj poučí a zachrání mu to život. Jsou 2 věci, které mohly pomoci. Kromě očkování jako prevence jsou to antibiotika podaná včas. Každý by měl znát příznaky této nemoci a včas vyhledat lékaře.

Soňa Liszoková Štěrbová